Často, když je svět v nesnázích, můžete ty věčné „pravdy“ a vyzkoušená pravidla vyhodit leda tak z okna. To je přesně to, co lze teď udělat s několika investičními teoriemi, včetně zásady široké diverzifikace, kterou zastává „moderní“ teorie portfolia.

Kvůli nedokonalé interpretaci je diverzifikace aplikována způsobem, který umožňuje investorům vybudovat portfolio, jejž mohou jednoduše nechat bez dozoru po delší dobu. Ve světě, kde se mnoho lidí stresuje kvůli financím a majetku, umožňovala tato teorie investorům cítit se v „bezpečí“, takže mohli v klidu v noci spát a žít své životy.

Problémů s tímto přístupem je celá řada, ten nejjednodušší je koncepční: když budujeme portfolio, investoři a poradci se snaží zodpovědět otázky o tom, jakou roli budou hrát budoucí okolnosti. Problém ale je, že otázky, které mají být zodpovězeny, se neustále mění, a stejně tak i odpovědi.

Jediný způsob, jak vyhrát v investičním světě, je být připraven na následující bitvu, NE bojem v té poslední. Investoři, kteří používají širokou diverzifikaci, se v podstatě připravují na další bitvu tím, že studují mnoho těch předešlých, ve kterých se angažovali, raději, než předvídat to, co má přijít.

Připusťme, že by to nebyly až tak strašné teorie, kdyby se používaly správně; ale činit tak, je téměř nemožné.

Za prvé a především, mnohé předpoklady zvažované v technikách diverzifikace jsou chybné; pravděpodobnosti různých událostí nebo vývoje daných okolností prostě nejsou správné.

Vezměme si jako příklad pravděpodobnost, že Japonsko bude zasaženo zemětřesením o síle 9 stupňů, následovaném tsunami v některých místech více než 30 stop vysoké, což zapříčinilo zničení chladících generátorů jaderných elektráren ve Fukušimě a způsobilo roztavení reaktoru.

Tyto události samozřejmě  nejsou něco, co by se dalo lehce předvídat. Avšak, vzhledem k modelům využitým v moderní teorii diverzifikace by se tento shluk faktorů nikdy neměl stát. Pravděpodobnosti jsou jednoduše příliš nízké a svět příliš mladý na to, aby k těmto událostem došlo, pokud věříte statistikám.

Jinými slovy, stoleté  povodně můžeme čekat mnohem častěji.

Kromě nesprávného modelování funguje moderní teorie portfolia podle mnoha špatných pravidel. Ve snaze stanovit spolehlivé principy, které fungují nezávisle na okolnostech, je mnoho z nich přílišně zjednodušeno a činí pravidla nadmíru obecnými nebo omezenými.

V některých případech investorovi – nebo ještě hůř poradci – jednoduše chybí investiční paměť, aby mohl udělat rozhodnutí se správnou perspektivou. Jedno pravidlo, které přichází na mysl, je relativní váha dluhopisů a akcií v portfoliu investora.

Toto pravidlo (odečtěte investorův věk od 100 a výsledek je procenta, které by mělo být v akciích) je příliš široké. Podle tohoto pravidla je dnes ideální obchod pro osmdesátiletého jedince, mít více než tři čtvrtiny portfolia v dluhopisech. Kolik z nich si pamatuje, co se stalo dluhopisům během dlouhotrvajících časů rostoucích úrokových sazeb? Kolik z nich si uvědomuje, že dnešní úrokové sazby jsou nejnižší za posledních 40 let, a šance na to, že se zvýší v dlouhodobém horizontu, jsou skoro jasná věc?

Snad nejlepším příkladem krátkodobé investiční paměti na dnešním trhu je nedávná  popularita zlata. Za posledních 12 let se cena zlata zvýšila téměř 6x. Avšak, mnoho lidí, kteří kupují dnes zlato, si nepamatují dobu, kdy zlato nerostlo. Kolik lidí si pamatuje, že 20 let před tím, než započal tento nedávný býčí trh, cena zlata spadla o více než 70 % z předchozího maxima v roce 1980?

Investiční svět je strašidelné místo. Trhy jsou bestie, která musí  být neustále studována a interpretována. I když teorie „kup-a-drž“ založená na široké diverzifikaci může ulehčit spoustu stresu z předvídání a očekávání, jak se události vyvinou, tak rozhodně nejsou bez nedostatků.

Preložil:  Áron Berezkin

Zdroj: Treece Investments

Facebook komentár