Dluhová krize a válečný cyklus „Clif Droke“

V posledních letech bylo napsáno mnoho knih ohledně problémů, kterým čelíme kvůli našemu enormnímu státnímu (americkému) dluhu. Ve skutečnosti jich mohlo být napsáno mnohem více předtím, než se problém s dluhem projevil v plném rozsahu a jeho důsledky byly vyčerpány. Jedna z nejlepších knih, kterou jsem četl, popisující problém dluhu v nesprostějších a nejvíce podstatných souvislostech byla napsána Richardem Hoskinsem, který ji nazval War Cycles/Peace Cycles – Válečné cykly/Mírové cykly. 

Nedávno jsem měl tu čest hovořit s panem Hoskinsem o této jeho nejznámější knize, která byla publikována roku 1985. Jeho kniha předvídala mnoho let dopředu neslavně známou úvěrovou krizi z let 2007-2008. Hoskinsova podrobná znalost monetární a ekonomické historie USA a jeho rodné Virginie z něj dělá jedinečně kvalifikovaného k analýze našich současných monetárních a ekonomických problémů, protože, řečeno jeho slovy, „věci, které se mají stát v budoucnosti, se již staly v minulosti.“ 

Během hodiny, co jsme spolu hovořili po telefonu, se pan Hoskins se mnou podělil o jeho názory na témata jako současná dluhová krize, možnost dalšího kreditního krachu, výhled inflace/deflace, Čína, a mnoho dalších zajímavých. 

To, co následuje, je přepisem rozhovoru s panem Hoskinsem. 

Q: Co vás vedlo k napsání War Cycles/Peace Cycles?

Hoskins: Dostal jsem se do brokerského businessu se starým Francis I. Dupont & Co. v New Yorku, což byl toho času největší brokerský dům na světě, který ale dnes již neexistuje. V té době jsem byl zaškolován a sedávali jsme za všemi těmi starými brokery a hovořili s nimi celé dny. A oni nám povídali o tom, co se dělo na akciovém trhu, a jak se věci měly tehdy ve 20. a 30. letech a při Velké depresi. Upřímně řečeno, to co nám říkali, nemělo moc společného s knihami, ze kterých jsme museli studovat.

Začal jsem se velmi zajímat o historii peněz a porovnávat to s tím, co mi říkali tito staří brokeři v New Yorku; dnes ve svých 82 letech si vzpomínám, že jsem se opravdu zajímal o to, co mi tehdy říkali a co se vlastně stalo tady ve Virginii. Poté jsem dostal práci zde v Lynchburgu ve Virginii, kde nyní žiji a zjistil jsem, že Lynchburg měl mnoho různých druhů peněz, stejně jako jsme měli ve Spojených státech. Tak jsem si řekl, „Proč ve světě nikdo nic neříká o těchto věcech a o těchto pravidelných cyklech?“ Cítil jsem, že když se tyto cykly objeví, lidé by si toho měli být vědomi.

Q: Zdůrazňujete ve své  knize používání poukázek a bankovek jako prostředek podporující  zdravý monetární systém. Co nám k tomu můžete říci?

Hoskins: Zde ve Virginii jsme jednu dobu měli tabákové bankovky a většina lidí ani neví, co to je. Ale před 150 lety v Americe to „něco“ bylo. A tyto tabákové bankovky měly cenu 800 liber nejlepších tabákových listů, které byly testovány a uloženy ve skladu. Proti nim byly pak vydávány tyto tabákové bankovky. Tyto bankovky byly směňovány jako peníze od New Yorku až po New Orleans přímo v Lynchburgu. Byli jsme druhý největší producent tmavých tabákových listů ve světě.

Král Anglie požadoval, aby byly daně  placeny ve zlatě nebo stříbře. A kde měla Virginia najednou sehnat zlato a stříbro, aby zaplatila daně? Tak nakonec začala tisknout poukázky a my jsme udržovali jejich stabilní hodnotu. Nová  Anglie se o to také snažila, ale inflace vyskočila do nebes, a Severní Karolína na tom byla podobně. Ale Pennsylvania a Virginia držely své poukázky na nebývale vysoké úrovni. S Virginskými poukázkami jste si mohli koupit cokoliv a kdekoliv v koloniích. 

A tak jsme zajeli do Mexika, zaplatili 5 našich Virginských dolarových poukázek za 3 jejich dolary ve stříbře, přivezli je zpět do Virginie a zaplatili naše daně Anglii ve španělských stříbrných dolarech. Anglie se nestarala o to, odkud peníze byly, hlavně, že dostala zaplaceno. No tohle v našich knihách o historii nenajdete a mělo by to tam být. Podstatná věc je, že jsme vytvořili naše vlastní peníze. Bojovali jsme v občanské válce se Spojenými státy 4 roky, bylo nás čtyřikrát méně a neměli jsme skoro nic. Ale tiskli jsme naše vlastní poukázky, a tak jsme zaplatili za naše zbraně, uniformy a munici – zaplatili jsme za všechno našimi Virginskými poukázkami. Takhle se to dělá. 

Q: Myslíte si, že ještě někdy uvidíme návrat poukázek v této zemi?

Hoskins: Je to zcela nevyhnutelné. Měl jsem Araby, kteří si objednali tuto knihu – War Cycles/Peace Cycles. A přiznejme si, jsou zde i lepší knihy! Ale toto je kniha mluvící o nás (Američanech) a o tom, co jsme dělali v krizových situacích. A v krizových situacích jsme vytvořili naše vlastní peníze, abychom mohli jíst a žít. A tak vláda schválila zákon říkající, že to již nemůžeme udělat znovu, protože naše poukázky byly mnohem lepší než americký dolar. Ale to nic nemění na tom, že v té či oné podobě budou lidé vytvářet poukázky. Dělají to nakonec i v Anglii, kde je několik ostrovů mimo Anglii, které vydávají vlastní poukázky, jež jsou akceptovány na různých trzích. 

Q: Dokážete si tedy představit, že dorazí sem?

Hoskins: Ve Spojených státech v oblastech postižených katastrofami jako je Kalifornie a New York předvídám dobu, kdy budou muset něco udělat. Co jiného mohou dělat? Mají tento úděsný lichvářsko-dluhový systém, který je už přežitý. V Severní Dakotě mají vlastní státní banku a vykazují zisk každý rok. Je to státem řízená banka, ne soukromě řízená banka jako ta (FED) ve Spojených státech. Je přirozené předpokládat, že lidé budou hledat zajímavá peněžní řešení v těžkých časech.

Vemte si třeba Lynchburg, kde potřebovali mosty, silnice a peníze na průplav, kterým by posílali zboží z Richmondu a Tidewateru do horské oblasti v Ohiu a dále. Jak jsme získali peníze? Vytiskli jsme poukázky a zdaněním je dostaly z oběhu. Takže peníze putovaly z oběhu stejně rychle jako do něj. Nemuseli jste si ty poukázky brát, ale každý z nás tak udělal. Mohou být použity k placení daní, zmizí z oběhu a potom mohou být vytištěny nové peníze.

Lidé, kteří si myslí, že dolar je jediná věc, kterou můžeme použít, se zbláznili! Nestudovali historické knihy a neví, čeho všeho jsme schopni. A lidé, kteří mají monopol v peněžním systému a vydaly celý tento děsivý dluh po celé zemi, mají své dny sečteny. A myslím si, že to může být dříve, než si mnoho lidí uvědomuje.

Q: Kde se podle vás nacházíme z hlediska dlouhodobého ekonomického cyklu? Uvidíme v příštích letech inflaci nebo deflaci?

Hoskins: Váš odhad je stejně  dobrý jako můj. Víme ale, co nás čeká v krátkém období. Každé čtyři roky v období voleb dosahuje trh vrcholu. Dělali jsme to tak dlouho a všichni to vědí. Další nás čeká v roce 2012. Tentokrát to může být o něco dříve, jak tomu bylo i posledně. Ale kolem roku 2012 by měla nastat doba, kdy všechno vyvrcholí. Pak o 2 roky později by se měl (cyklus) odrazit ode dna. Ale vše se pohybuje tak rychle, že je těžké držet se plánu, ale tak to obvykle chodí. 

Q: Ve své  knize mluvíte o spletitých vztazích mezi válkou a ekonomikou. Očekáváte, že se Spojené státy v dohledné době vrátí do války?

Hoskins: Když se dostaneme do velkého maléru s penězi, co vždycky uděláme v našem lichvářském systému? Jdeme do války. A jaký je pro to důvod? Jdeme do války, abychom si půjčili peníze na naše živobytí, tj. donutit lidi půjčit si peníze na jejich živobytí. Pak budou mít peníze na utrácení za zmrzlinu, auta, lodě a vše ostatní až to zabíjení skončí. Tentokrát oni vymysleli něco, o čem jsme nikdy dříve neslyšeli – lichvářské bankovky či dlužné úpisy, které byly spojeny s výstavbou domů.  

Každý musel mít dům a každý  si na něj musel půjčit peníze, načež banky vydávaly dluhopisy všude možně. A nakonec to všechno krachlo. A když se tak stalo, všechny ty peníze, které byly vypůjčeny na jejich živobytí, nesly úroky, jež musely být splaceny, protože pokud neplatíte úroky z dlužných úpisů, tak jak se tomu říká? Říká se tomu default, bankrot, říkejte si tomu, jak chcete, ale přišlo to znenadání a všechny banky byly až po krk zavaleny dlužnými úpisy, které neměly žádné zajištění, jež by stálo za řeč. 

Najednou jsme potřebovali peníze a jít do války je příliš pomalé. Bojovali jsme v těchto lokálních válkách už od Druhé světové a to drželo peníze v pohybu tak, že se peníze půjčovaly na živobytí po celou dobu. To pomáhá, ale museli jsme něco udělat a udělat to rychle. Takže provedli něco, co se dříve nikdy nestalo. Šli do Washingtonu a přes noc odhlasovali obrovský válečný dluh. Říkali tomu stimulační zákon. Bylo to více, než stála První a Druhá světová válka dohromady, ale jim se to povedlo za jediný den. A najednou se všude váleli peníze. Ale to se ani nedotklo povrchu problému, protože tolik peněz bylo vypůjčeno a tolik dluhopisů bylo vydáno, že to nestačilo na všechny dlužné úpisy, které byly splatné. A stále ne. 

Q: Je to k neuvěření.

Hoskins: Hodně těchto dluhopisů  se nyní prodává za zlomek své ceny. Co budou dělat? No oni o tom prostě nemluví. Nikdy dříve se to nestalo. Takže jsme si vypůjčili dost peněz na hlavní válku a takhle to fungovalo skoro 24 měsíců, jenže nyní to začíná vypadat trochu neuspořádaně a trh vypadá přeinvestovaně. Avšak stejně  by měl jít další 4 nebo 5 měsíců nahoru. Pokud se ale dostaneme do deflace, bude to další problém, který oni nedovolí, aby znovu nastal. 

Víme, co se stalo Čingischánově  velké říši. Měl největší říši na světě a peněžní systém přesně jako náš. Tiskl papírové  peníze a měl i způsob, jak donutit lidi, aby si je vzali –  pokud jste si papírové peníze nevzali, usekl vám hlavu. Jeho peněžní systém fungoval dlouhou dobu, ale nakonec přišla doba, kdy lidé začali vydávat příliš mnoho peněz a stali se příliš nezávislí, až je nakonec odmítli přijímat. A říše se zhroutila kvůli peněžnímu systému. 

Je mi 82 let, tudíž nebudu žít tak dlouho, abych viděl, jak vše dopadne. Ale nyní se mi zdá,  že je zde mnoho lidí usilujících o pozici lídra v dalších politických hnutí v Americe. Viděl jsem liberály, kteří se stali konzervativci a konzervativce, kteří se stali liberály. Všichni si říkají Tea Party a nepoznali byste, jak si říkávají právě teď. Řeknu vám toto, není třeba, aby si lidé prošli tím vším, co si myslím, že přijde. Pokud něco neudělají a nedostanou tuto věc pod kontrolu, jako se nám to povedlo před více než 200 lety, pak je čekají táhnoucí se konflikty v této zemi. 

Q: Tak kde tedy jsme z hlediska dlouhodobého válečného/mírového cyklu?

Hoskins: Zažili jsme válečný  cyklus. Válečný cyklus na vrcholu válečného cyklu? Myslím si, že je to možné. 

Q: Odkazujete na možnost třetího kvantitativního uvolňování  (QE3), předpokládám?

Hoskins: Ano. Povede to k inflaci? Dříve nebo později to povede k inflaci. A co se deflace týče? Inu, v deflaci někteří lidé nemají na jídlo. A pak máte revoluci. Nemyslím si, že vláda to dovolí, aspoň ne při tak vysoké nezaměstnanosti, jakou máme teď. Pokud jste v deflaci donuceni k tomu, že musíte najít způsob, jak nakrmit rodinu a děti, co byste udělali? Obávám se, že by to vyústilo ve všeobecnou revoluci. 

Q: Dá  se tedy předpokládat, že současná  administrativa udělá vše pro to, aby odvrátila deflaci?

Hoskins: Musejí to udělat a současně se musí pokusit o to, aby se jim nevymkla inflace z rukou. Ale inflace je cesta, ke které svět spěje. Mají-li si vybrat mezi inflací a deflací, vždy zvolí inflaci. Jen se podívejte, co se povedlo dolaru za posledních 50 let. Tahle věc spěje ke svému konci. Nemyslím si ale, že lidé, kteří momentálně řídí vládu, se starají o něco jiného, než dostat to svoje. 

Q: Ve War Cycles/Peace Cycles jste krátce zmínil Arabskou Petrodolarovou Válku, která vedla ke konfiskaci amerických ropných zařízení v arabských zemích v 70. letech. Došel jste k závěru, že toto vedlo světové obchodníky k tomu, aby si půjčili nové peníze na svůj business a zaplatili zvýšené ceny ropy. Platí stále tento názor pro vysoké ceny ropy v posledních letech?

Hoskins: Lidé, kteří vlastní  ropná pole, jsou korporace.  Lidé, kteří vlastní  korporace, jsou banky. A entity, které vlastní banky, jsou mezinárodní obchodní kartely. Pokud zvýšíte nebo snížíte cenu ropy, je to stejné, jako když upravíte peněžní  nabídku, a děje se to velmi rychle. Myslím si, že tohle je způsob, jak to dělají. Většina těchto ropných společností je vlastněna společnostmi mimo arabské země, ve kterých se nachází. Tyto arabské země z toho pak mají tučnou provizi. 

Ale to není důvod, proč  tam USA jde do války. Arabové začali s bezúrokovým bankovnictvím ve většině těchto států. A bezúrokové bankovnictví je opravdový zabiják lichvářských bank (tj. banky, které si nárokují úroky z úvěrů). Bible říká, že nám nenáleží mít nějaký úrok (z úvěrů), ale Bibli již nevěnujeme pozornost. To však neplatí o islámské svaté knize Koránu. V arabském světě se na náboženské vlně vezou zhruba od roku 1900 a je to stále hlubší a hlubší. A jedna věc, které věří je, že bychom si neměli účtovat úroky, a tak otevřeli hromadu bezúrokových bank. Tyto bezúrokové banky převzali všechen business, které spravovali úrokové nebo lichvářské banky ze západu a další místní pobočky v těchto arabských zemích. Inu, lichvářské banky to nedokázali ustát. A tak jeden stát po druhém byly vytlačeny spolu s jejich lichvářským bankovním systémem. 

Bylo to tak očividné, když  jsem psal tuto knihu a předpověděl, že arabské země budou hlavní oblastí, kam Spojené státy půjdou do války. 

Q: Takže tvrdíte, že účast USA v arabských zemích má co dočinění spíše s úrokovým bankovnictvím, než s ropou, že?

Hoskins: Přesně tak. Tenkrát v roce 1980 byly úrokové sazby okolo 20 %. Pokud jste splácel úrok z 15 letého úvěru, řekněme ve výši 100 000 dolarů, na konci tohoto 15 letého období byste musel zaplatit 300 000 dolarů na úrocích a stále byste musel splácet jistinu ve výši 100 000 dolarů. To je způsob, jak úroky fungují. Je to důvod, proč lichvářské banky tak bujně půjčují panovníkům různých evropských zemí. Se vzrůstajícím úrokem. A najednou lidé, co si půjčili peníze, je utratili za vlastní potřeby, načež jim žádné nezbyly. A tak si museli půjčit ještě více. A pokud si chcete půjčit ještě víc, tak musíte jít do války, protože lidé si dobrovolně nic nepůjčí. Ale když válka začne, najednou je zde hromada peněz. 

Všechny evropské země, vlastně  všechny země na světě, jsou v dluzích až po uši. A ty úroky samotné jsou to, co drží banky naživu. Bez jediného splaceného háléře z jistiny – jen úroky samotné – to je to, co způsobuje všechny světové problémy. 

Q: Viděl jste někdy zemi s lichvářským dluhovým systém, která by prošla zkouškou času? Co nám historie říká o zemi, která takový systém přijala?

Hoskins: Vezměme zemi, kterou všichni známe, Řím. Řím začal růst a víme, že se stal obrovským, a pak přišli bankéři. A to byli ti stejní bankéři, kteří přišli do Egypta a podrobili si ho o něco dříve v historii. Následně si podrobili Řím a jednou z prvních věcí, kterou udělali, bylo vyšachování farmářů. Protože farmář, který produkuje vlastní jídlo a skrze vlastní domácí průmysl dokáže zaopatřit všechny své potřeby, nic ani nikoho nepotřebuje. Je soběstačný. Takže první věc, kterou bankéři udělali, bylo, že šli po těchto soběstačných farmářích. Venkov brzy zůstal opuštěný a město Řím mělo skoro milion obyvatel. 

Pak nastoupili daně. Pro politické  vůdce neexistuje nic lepšího. Mohli si najmout římskou armádu, s ní vtrhnout do jiné provincie nebo země, vládnout jí jeden či dva roky a potom ji předat římské vládě. Ale během toho roku nebo dvou, vše, co jste z té země získali, bylo vaše. Pokud jste byl bankéř a mohl jste si dovolit najmout římskou armádu, v mnoha případech to opravdu stálo za to. 

Q: A jak to vše skončilo?

Hoskins: Skončilo to tak, že bylo pouze 5 rodin bankéřů, které vlastnily celý Řím. Kde byly Římané? Přestěhovali se, protože daně, které museli platit, byly neúnosné. Každé dítě, které se narodilo, podléhalo dani a protože dívky produkovaly méně než  chlapci, nechávaly je v přírodě zemřít. V dobách Ježíše tam bylo více Řeků a řečtí otroci byli pohřbíváni na římských hřbitovech spíše než Římané. Skoro žádní Římané v Itálii nezbyli. Odešli do Severní Afriky, Španělska, Francie a zbytku světa. Jako armády si museli Římané najmout Germány, Syřany a vojáky odevšad. 

Pak přišel čas, kdy se museli znovu postavit římské zdi. Protože mít děti bylo nepřijatelně  drahé, lidé v Římě je tedy přestali mít. A římské zdi byly znovu postaveny jen z osminy délky původních zdí. Tak moc se ve městě snížil počet obyvatel. Všechny potraviny, které přicházely do Říma, pocházely z Egypta a Egypt byl monopolně vlastněn rodinami bankéřů. Potraviny se dovážely na mnoha lodích, ale zjistili, že je mohou dovážet mnohem levněji v obrovských nákladních lodích. Takže namísto stovek plachtících lodí přes celé Středomořské moře jste mohli vidět možná jednu velkou nákladní loď za týden. Když ale Vikingové konečně objevili cestu do Středozemního moře, vybrakovali tyto velké lodě jednu po druhé a Řím hladověl. A když Řím hladověl, nemohli již dále vybírat daně, což znamenalo, že nemohli platit vojáky, což znamenalo, že vojáci šli domů, hranice Říma se najednou zhroutili a přišli nájezdníci. A co našli, když dorazili? Našli města, která byla prakticky neobydlená, podobně jako Detroit.  

Řím je pravděpodobně nejlepší příklad, který můžete najít, pokud chcete zjistit, co se stane zemi, která přejde na lichvářství ve velkém stylu. Dnes již  žijeme v lichvářském bankovnictví okolo 500 nebo 600 let. Dříve nebo později se stejná věc stane nám. Porodnost klesne a přijdou cizinci. A nezadlužený cizinec stojí o mnohem víc než člověk řídící mercedes, který je v dluzích zahrabaný až po uši, protože ten člověk má potenciál vypůjčit si více peněz na žití, zatímco o týpka řídícího mercedes už není zájem. 

Q: Je Čína skutečný ekonomický  příběh nebo je to další přehřátá  ekonomika, kterou čeká stejná  cesta jako Japonsko a Sovětský  svaz?

Hoskins: Čína, kterou vidíme v novinách, není ta Čína, jakou doopravdy je. Momentálně řídí Čínu korporace. Korporace jsou vlastněny bankami. Kdo nastavil bankovní systém v Číně? Neslyšel jsem, že by se o tom veřejně diskutovalo, ale dokázal bych si přestavit, že jsou to stejní lidé, kteří nastavili bankovní systém v Japonsku. Pokud tomu tak je, pak čínský bankovní systém řídí zemi, protože vypůjčovatel je otrokem věřitele, to je zákon. Čína je o něco odlišná od toho, co nám říkají média. Čína už není o moc víc čínská než Japonsko japonské či Amerika americká. A není to náhoda, že všechny velké korporace přecházejí do Číny nebo to, že všichni ti Američané jsou bez práce. 

Q: Ve vaší knize jste zmínil „Turkey Shoot z 20. let“, kdy jedna polovina bank spolkla tu druhou. Předpověděl jste další „Turkey Shoot“, tj. dobu, kdy budou banky opět divoce požírat jedna druhou. Předvídáte stále, že se tak stane?

Hoskins: Stávalo se tak a stále se tak děje právě teď. Upřímně, vše, co potřebujete, je jedna velká banka a pár poboček okolo města. A to je to, kam míříme a kam se dostaneme. 

Q: Co si myslíte, že se stane s bankovním sektorem předtím, než  bude vše řečeno a vykonáno?

Hoskins: Bankovní sektor, jak víme, je cizí entita. Vemte si například Bank of Amsterdam. Jednu dobu byly největší bankou na světě a neúčtovali si ani haléř úroků, vůbec žádný. Kapitán lodi mohl přijít, pokud potřeboval náklad a posádku. Bank of Amsterdam by pro něj sehnala náklad a posádku a poslala jej na cestu. Lidé, kteří poskytli peníze na tento riskantní podnik, by na něm dostali podíl. Pokud by se loď na širém moři potopila, bylo zde pojištění, které by se o to postaralo. Pokud se lodi podařilo přeplavit přes moře, vydělat hromadu peněz a vrátit se zpět do Amsterdamu, pak každý, kdo měl podíl na tomto podniku, dostal svoji část zisku. Pokud cesta skončila ztrátou, museli ji všichni přijmout. To je způsob, jak to fungovalo, a byla to největší komerční operace po celém světě. A fungovalo to, dokud to Napoleon neukončil a zavedl lichvářské bankovnictví. Mimochodem, model Bank of Amstredam byl ten samý, jakým jednu dobu fungovaly banky ve Virginii, předtím než to převzaly lichvářské banky. 200 let se nám tady vedlo velmi dobře bez toho. 

Q: Napadají  vás nějaké myšlenky ohledně  vzniku sektoru mikropůjček? 

Hoskins:  Je to prostě jen další strana staré lichvářské hry. Řeknu vám, musíme vzchopit tuto zemi, o tom není pochyb. Ale také musíme pomoci některým dalším lidem v jiných zemích, kteří potřebují pomoc, jelikož jsou podváděni. Protože, pokud ne my, tak nikdo. 

Zdroj: Clif Droke